Můj příběh

Jsem expert na bulharštinu a miluji bulharskou kuchyni. Spojila jsem ty dvě svoje vášně a vznikl ten kříženec – nevšední učebnice bulharštiny formou kuchařky. Do čeho se zamilujete, co Vám zachutná?

Už 18 let žiji v Praze. Zabývám se překládáním, převážně z češtiny do bulharštiny. To je moje vášeň. Každý překlad je pro mne velká výzva protože většina věcí se v obou jazycích říká dost odlišným způsobem.

A loni mne kamarádka doslova „dokopala“ k tomu, abych začala vyučovat češtinu. Jsem jí za to nesmírně vděčná, a také za to, že mi dodala odvahu začít! Věřila mi. I když jsem měla velké obavy jak to zvládnu, byla to pro mne ještě větší výzva! Přesto že jsem na žádné kurzy češtiny nechodila, učení se češtiny mám doopravdy zažité jako svou mateřštinu. A rozhodla jsem se, že si stejným způsobem vytvořím vlastní výuku a takto to lidem předám!

Tak jsem vyhrnula rukávy a začala přemýšlet, jak na to. Připravila jsem si vlastní výuku a zjistila jsem při tom, že je to ještě větší zábava! Navíc jsem cítila, že je to něco opravdu moje – jazyková výuka jinak. Až tehdy jsem si uvědomila, jak moc miluji češtinu, a také, jak moc miluji bulharštinu, i když už ve škole byla bulharština moje vášeň. Proto jsem se rozhodla, že se tomu dál budu věnovat naplno a cítím to jako svoje poslání.

Když si jen pomyslím, jak hrozivé byly začátky!

Když se teď ohlédnu zpět, vidím jen zdrcenou zoufalou ženu, která po těžkém rozvodu nevěděla, co dál se životem. Navíc byl rok 97 pro Bulharsko ve znamení největší bídy, až to vypadalo na občanskou válku. Z každé rodiny byl někdo v zahraničí kvůli šanci na přežití.

Praze patřil kousek mého srdíčka ještě ze studentských let, kdy jsem tady krátce byla. Na rozhodnutí, zda vyrazit do Čech nebo zůstat, jsem měla jen jeden den.

Teď nebo nikdy! Znáte tu vnitřní bouřku?

Dodnes nevím, co byl větší motor pro toto rozhodnutí, ve 42 letech skočit do úplného neznáma – odvaha nebo beznaděj… S velkou bolestí v srdci jsem se rozloučila se svými dětmi – mým synům bylo 18 a 13 let. Myslela jsem, že to nebude na dlouho, myslela jsem, že brzy přijedou také… V Praze je přece bulharská škola!

A s tímto rozhodnutím padlo ještě jedno – naučit se češtinu natolik dobře, abych se mohla živit překládáním, až se vrátím. Přijela jsem, vyzbrojena několika sešity a tužkami. Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem na cizí jazyky velký antitalent. Navíc jsem při příjezdu měla slovní zásobu… hádejte! Dvě slova – „ano“ a „ahoj“!

A tak nastoupila jsem na ten svůj vláček, který neměl zpátečku. Při odjezdu měl jasné zadání – vrátit se, až když bude zajištěný lepší život pro mě a pro moje děti. Tenkrát jsem ještě neznala termín „finanční svoboda“, říkala jsem tomu „generátor příjmů“. Nevěděla jsem, jak dlouho bude trvat jeho budování, ale věděla jsem, že se budu moci vrátit až po splnění tohoto úkolu. Bylo mi jasné, že na té cestě nebude zastávka Zaměstnání, kromě té na začátku, když jsem se měla alespoň trochu naučit česky.

Byla to cesta dlouhá, klikatá a složitá, kolikrát i nebezpečná a vedla přes nespočet úskalí. Bylo tam pořad rušno – vezly se se mnou moje cílevědomost, moje nezdary a úspěchy, moje propady a vzestupy. Vláček projížděl kolem krásné louky plné květin, projel také několik velkých tunelů, jel do velkých svahů a pak stoupal, někdy byla bouřka, ale někdy hezky svítilo sluníčko a byly vidět krásné pláže. A tak se každý další rok přidával za mnou jako další vagon do mého vláčku...

Během té cesty se má čeština a poznání české kultury pořád zlepšovaly. Přibývaly také zkušenosti a poučení z vlastních chyb, a že jsem jich natropila! Pořád jsem se něco učila a mým stálým spolucestujícím byla nějaká knížka.

V posledních letech ta cesta už byla ve znamení velkých změn, velmi dynamického vzdělávání se a naučila jsem se být vnímavější směrem dovnitř, k sobě. Pochopila jsem, že tam tudy vede cesta k mému cíli a kterou jsem tak dlouho hledala. Nebojím se říct, že už je mi 60, a vzdělávám se pořád. Dá se říct, že jsem příkladem neustálého celoživotního vzdělávání. Navíc rychlý technologický vývoj v současnosti mě obrovsky fascinuje tím, jak mocné nástroje a neomezené možnosti nám dává. Možná v tom hraje roli také moje původní vzdělání elektroinženýra.

Ale už považuji sebe víc za velmi úspěšného jazykového velvyslance pro bulharštinu a češtinu. Naučím mluvit, číst a třeba i psát každého, pro koho to nejsou mateřské jazyky. A bude to zábava, protože začneme v kuchyni, tedy začneme vařením! Tak si bulharštinu (češtinu necháme pro cizince) také vychutnáte a bude lépe stravitelná. Užijete si vaření, vyzkoušíte si jiné chutě a třeba si něco z toho i oblíbíte. Láska přece prochází žaludkem! Věřím, že se do bulharské kuchyně i zamilujete!

Připraveni? Takže hurá – na projížďku bulharskou kuchyní!

Sdílejte tyto informace se svými přáteli 🙂
Share on Facebook
Facebook
Share on Google+
Google+
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin